Hry a já

V tomto krátkém textu bych chtěl svým potenciálním zaměstnavatelům vysvětlit, proč chci tvořit hry a co věřím, že mohu nabídnout, pokud mě přivítají do svého týmu.

Co můžu nabídnout?

Považuji se za zručného programátora se solidním zázemím v matematice, teoretické informatice a umělé inteligenci. Ale i za “aspirujícího umělce”.

S programováním her mám nějaké menší zkušenosti:

  • Jako bakalářskou práci jsem zplodil hru Kutil (v Javě). Její původní myšlenka bylo vytvořit vylepšenou verzi hry The Incredible Machines, kde by bylo možno ucelené části vynálezů zavírat do krabiček, tak aby se mohli později objevit jako součástka v nějakém dalším vynálezu.
  • Tak rok si ve volných chvílích hraji s Unity. Teď dělám na projektu Foolship Trees. C# mi nedělá problémy, nejsem v něm ještě tolik plynulý jako v Javě, ve které jsem toho napsal nejvíc, ale vzhledem k jejich podobnosti to určitě rychle doženu. V C++ jsem psal, když jsem byl “malej”, ale kdyby se to hodilo, tak věřím, že to znovu poměrně rychle dostanu pod kůži a doučím se, co bude potřeba.

Obor umělé inteligence, kterému jsem věnoval svoje studium, má přímé využití v herní branži. Mojí specializací je genetické programování, které věřím, že je ve hrách prakticky využitelné, například pro sofistikovanější procedurální generovaní.

Krom analytických schopnosti si myslím, ze mam i nějaké umělecké vlohy: Kreslím (na papír i v počítači) a píšu (nějaké básničky, pár povídek a teď se snažím o román).

Proč chci tvořit hry?

Když jsem si nedávno přečetl knihu “The Art of Game Design: A Book of Lenses”, tak mi bylo jasné, že to je ta věc, které bych se chtěl dál věnovat.

Důvodů mám hodně, ale zkusím to zestručnit na jednu větu: Tvorba her je zábava zapojující obě hemisféry. V krátkosti rozeberu, co tím myslím.

Je to zábava: Hrát hry je zábava a dělat hry je svým způsobem hra. Co mi přijde na dělaní her super je ta interaktivita a vizuálnost. Ta živost. Při programování se člověk odřízne od reality a pobývá ve svém abstraktním mentálním modelu. Na rozdíl od běžného programování, se při tvoření her má člověk možnost vrátit zpět na zem a vidět, jak se abstraktní svět přetavuje ve skutečnost herního zážitku. To je pro mě blažený proces.

Zapojuje obě hemisféry: Proces tvoření her vyžaduje součinnost analyticko-technických a kreativně uměleckých schopností. Rád se vznáším v matematických či jiných formálních abstrakcích a rád louskám technické problémy. Ale stejně tak si také rád něco nakreslím, napíšu několik rýmů či příběh a nebo postavím robota z lega. Pravé blaho se u mě dostaví, když se tyto dva typy činností potkají. Jako při tvoření her.

Počítačové hry jsou v mých očích zásadní médium dneška. Hlavně svojí univerzalitou; ve smyslu jakým je univerzální Univerzální Turingův stroj, který je schopen emulovat jakýkoli jiný výpočet; obdobně chápu videohru jako univerzální médium, které umí do sebe v nějaké formě pojmout předchozí média: Text, film, hudbu, simulaci, hlavolam, spontánní dětskou hru, stolní či společenskou hru a možná jednou i divadelní hru. Je to médium, které je nejblíže ambici skrze dílo uchopit a zprostředkovat co nejživější zážitek, tedy médium nejblíže pokusu tvořit umělou realitu.

Věřím, že kdybyste mě přijali do týmu, tak bych získal možnost se důkladně naučit toto krásné řemeslo. Zároveň věřím, že bych váš tým obohatil o schopného programátora, který umí přinést i něco nového.